Stříhali dohola malého chlapečka - Vladimír Mišík/Josef Kainar

W interpretacji Vladimír Mišík / ETC...
Intr.
1.
Stříhali dohola malého chlapečka,
kadeře padaly k zemi a zmíraly.
Kadeře padaly jak růže do hrobu,
železná židle se otáčela.
2.
Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn,
jenom se dívali, jenom se dívali,
že už je chlapeček chycen a obelstěn,
v té bílé zástěře kolem krku.
3.
Jeden z nich, kulhavý učitel na cello,
zasmál se nahlas a všichni se pohnuli.
Zasmál se nahlas a ono to zaznělo,
jako kus masa, když pleskne o zem.
4.
Učeň se dívá na malého chlapečka,
jak malé zvíře se dívává na jiné,
ještě nechytit a rváti si z cizího,
a už přece.
5.
Ráno si staví svou růžovou bandasku,
na malá kamínka, na Vincka chcípáčka,
a proto učňovy všelijaké myšlenky
jsou vždycky stranou a trochu vlažné.
6.
Toužení svědící jak uhry pod mýdlem,
toužení svědící po malé šatnářce,
sedává v kavárně pod svými kabáty,
jako pod mladými oběšenci.
7.
Stříhali dohola malého chlapečka,
dívat se na sebe, nesmět se pohnouti,
nesmět se pohnouti na židli z železa,
už mu to začlo.