Ráno - Marcela Holanová

V očích voda slaná prostě slzy polykám, je tu ráno

tak jsem zase sama s pocitem že v srdci mám rozestláno,

byt jak po vymření odejel jsi bůhví kam autostrádou

v duchu vracim se zpět, sním.

Jaks´ mi poplet hlavu zpíval si a k tomu hrál na piáno

splácel byt a stravu hlasem který boural sál čerlentáno

ženská když se zblázní do umělce je to pech, je to drámo

tak je bez vkusu žije v poklusu a pak propláče.

K čemu pianistu když jen chodí pozdě spát pozdě vstává ?

Špatně hraje z listu a ten jeho prstoklad žadná sláva,

ženská když se zblázni do umělce co ho svět neuznává,

než ho zatratí dluhy zaplatí a pak propláče.