Píseň o jablku - Progres 2

Léto když zpívá o svatbách jabloní,

Strom plod už skrývá, domovem zavoní.

Bubínek mládí z prohraných her

zní mi dál kdesi v zahradách, Akdyž slunce zapadá

V srdci mi zabuší a tma je jak tér

Lepí se na duši, nedá mi spát.

Prý osud dříme ve zlatých parménách

Dmijak málo víme, jablůňko zelená

o dnech, co přijdou vzít si náš čas

krájí plod ruka matčina, Avše znovu začíná

něco však pomine, zůstal mi vzkaz

jadérko jediné na dlani mám