Hombre - Cestáři Praha

Když podzim listí pozlatí, tak tulák trpí závratí

nad krásou, co se krajem rozlejvá.

A každým rokem v tenhle čas k nám choděj zvadla, spral je ďas

a ráno se pak vždycky vozejvá:

Teď na pár let se vytratíš a nezávazně klábosíš,

seš mezi svejma, co je dobře znáš.

Každej tě plácá po zádech a říká, že máš hroznej pech,

že ráno, když sny nejkrásnější máš, řeknou ti:

Mlha nás všechny objímá a den si oči protírá,

jen pár hodin tu s náma můžeš bejt.

Tak zapal si svý cigáro a stetsona posaď na háro

a jestli chceš, tak můžeme se zlejt.

Než se ti na slezině o zábavu seržant postará.