Dva Havrani - Asonance

1.
Když jsem se z pole vracela
dva havrany jsem slyšela,
jak jeden druhého se ptá:
|: kdo dneska večeři nám dá? :|
2.
Ten první k druhému se otočil
a černým křídlem cestu naznačil,
krhavým zrakem k lesu hleděl
|: a takto jemu odpověděl: :|
3.
„Za starým náspem, v trávě schoulený
tam leží rytíř v boji raněný,
a nikdo neví, že umirá,
|: jen jeho kůň a jeho milá." :|
4.
„Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má,
už pro nás bude dosti místa,
|: hostina naše už se chystá." :|
5.
„Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem,
a až se masa nasytíme,
|: z vlasů si hnízdo postavíme." :|