Cesta - Rohrich/Zajíc(capo 3)

Am

Z tvé cesty zbývá sedm dlouhých dní,

tvůj prám se kývá, táhlá píseň zní,

blíží se den, slunce vstává.

Tvůj čas se krátí, nemůžeš tu stát,

dal a má dáti, vzkaz, co chtěl jsi psát,

máš sílu jít cestou přímou

k svítání.

Víra v bílý den zůstává,

minulost tvůj sen spoutává,

nesuď záští svou přátelství,

jen to tvůj pád zastaví.

Am

Víš, kdo se sníží v pravdě světlo brát,

zmámený tíží her, co chtěl by hrát,

sám o třetí cestě blouzní.

Scéna se střídá, padá kulis pár,

scénář je bída z opony zbyl cár,

jen závratným tichem zívá

prázdný sál.

Víra v bílý den zůstává,

minulost tvůj sen spoutává,

nesuď záští svou přátelství,

jen to tvůj pád zastaví.

Am

Tvá láska skrývá chladné kamení,

vím, tak to bývá, trest jak pomník ční, s ním překročíš i svůj stín.

Dál touha sílí, míříš k slunci vstříc,

sám v téhle chvíli přemýšlíš, co říct,

tvá slova jsou drahý kámen,

září tmou.

Víra v bílý den zůstává,

minulost tvůj sen spoutává,

nesuď záští svou přátelství,

jen to tvůj pád zastaví.

Am