7:25 - Michal Horák

Při ranním vstávání

vždy mě raní očekávání přecpané šestnáctky,

přelidněné šestnáctky, však

v době poslední

ranní jízdy mi nezevšední, ptáte-li se „cože?“

Tak je to protože –

Kdyby mi tréma ta

nesebrala všechna témata jak řeč zavésti

beze trapných předzvěstí.

Až bude zatáčka

nenápadně k ní se namačkám, pak se jí omluvím,

aspoň tak s ní promluvím, když

Říkáte si, asi jak zafungoval tenhle naviják, řeknu to asi tak –

nezafungoval nijak. Vážení, jsem nesmělý,

snažení je zase ztraceno, však dřív či později,

zeptám se jí na jméno! (A pak si ji přidám na fejsbuku), když

V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky

v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji

vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,

protože vždy oněmím

oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná...

ná ná na na ná... snad ji potkám v sedm dvacet pět.