Ztracená bloudím - Verona

Jsem jak stín, jak mlha nad ránem,

tichým oceánem, co v pramen se promění,

jsem jak dým, co vzhůru stoupá,

když vánek s ním houpá,

tam vysoko nad zemí...

Ztracená bloudím dál svým snem,

jsem ticho na stráních,

jsem vítr na pláních...

Ztracená bloudím dál svým snem,

snad duši mi vrátíš

a cestu mi zkrátíš ven...

Jsem jak žár, co všechno spálí,

jsem ozvěnou v dáli, tu co ty neslyšíš,

jsem jak den, co s nocí se střídá,

jsem černá i bílá,

ve světě zatměných...

Ztracená bloudím dál svým snem,

jsem ticho na stráních,

jsem vítr na pláních...

Ztracená bloudím dál svým snem,

snad duši mi vrátíš

a cestu mi zkrátíš ven...

Ztracená bloudím dál svým snem,

snad duši mi vrátíš

a cestu mi zkrátíš ven...