Zítra ráno v pět - Jaromír Nohavica-5

Až mě zítra ráno v pět ke zdi postaví,

ještě si naposled dám vodku na zdraví.

Z očí pásku strhnu si, to abych viděl na nebe

a pak vzpomenu si, lásko, na Tebe,

a pak vzpomenu si na Tebe.

Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz,

řeknu mu, že se splet, že mně se nechce do nebes.

Že žil jsem, jak jsem žil a stejně tak i dožiju

a co jsem si nadrobil, to si i vypiju,

a co jsem si nadrobil, si i vypiju.

Až zítra ráno v pět poručík řekne: „Pal,“

škoda bude těch let, kdy jsem Tě nelíbal.

Ještě slunci zamávám a potom líto přijde mi,

že Tě, lásko, nechávám samotnou tady na zemi,

že Tě, lásko, nechávám na zemi.

Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát

a seno obracet, já u zdi budu stát.

Tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj,

prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij,

na mě, nezapomeň a žij.