Zauzlíkovaná klec - Jamaron(capo 4)

W interpretacji Jamaron
Int.
Za sto let, za sto dní.
Až naše Země shoří, až nezbude nic z ní.
K čemu žít, když život smysl nemá, a popel se jíst nedá.
1.
Malá planeta co dlouho se točí tmou.
I s vodou je zatím nad vodou.
Kolik lidí po tý planetě kráčí, kam jdou?
Co chtěj? A co potřebujou?
Kolik dní tý planetě zbývá. Než se něco změní.
Na jedný půlce planety svítá, na druhý světlo není.
Ref1
Mám lásku, mám věci, uzamčený ve svý malý kleci. Já
mám štěstí, a kdo ho nemá. Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná.
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá.A kdo nemá klíč, tak nesmí dál.
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje.A nikdo nesmí dál.
2.
Spousty lidí co po planetě kráčí, lžou. Chtějí víc, než potřebujou.
A přitom nemaj zdání, proč tady vlastně jsou. Kam míří, proč se nadechujou.
Pravda jistá, pravda s sebou zmítá. Má jenom jedno znění.
Na jedný půlce planety svítá,na druhý světlo není.
Ref2
Mám lásku, mám věci, uzamčený ve svý malý kleci. Já
mám štěstí, a kdo ho nemá. Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná.
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá.A kdo nemá klíč, tak nesmí dál.
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje.A nikdo nesmí dál. A brát si.
Ref3
Mám lásku, mám věci, uzamčený ve svý malý kleci. Já
mám štěstí, a kdo ho nemá. Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná.
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá.A kdo nemá klíč, tak nesmí dál.
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje.A nikdo nesmí dál.
Mezi.
Out.
Za sto let, za sto dní.
Až naše Země shoří, až nezbude nic z ní.
K čemu žít, když život smysl nemá, a popel se jíst nedá.