Večer křupavých srdíček

W interpretacji Vasta Rédl
Info
(orig G, hraj Capo 0 nebo +2)
1.
Když jsi tehdy přinesla na talířku křupky,
musel jsem se zasmát tomu, co má být dál,
ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka
mi prozradily, že zas nejde o víc než o zaběhaný rituál.
Ref1.
Tak to má být, a sklenku vína na dobrou noc,
k tomu pár vět o tom, jak vzácný jsem host,
tak to má být, když tma nad městem převezme moc
a chce se žít, žít víc než jen dost.
2.
Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák,
dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát,
a tys' mi sáhla dlaní na čelo, v tu chvíli moc ti to slušelo
a navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zůstal, a rád.
Ref2.
To se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát,
to není fér, hrát podle vlastních pravidel,
to není fér, chtít jít, když je čas spát
a chce se létat, létat i bez křídel.
3.
Pak jsem si skládal na stůl srdíčka, až mi z nich vyšla osmička,
hle, nekonečno ze dvou malých vypečených nul,
a ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven
a vzniklo srdce z malých srdíček, a já ho rychle propíchnul.
Ref1.
C - Am7 - Fmaj7 - Fm - C