Tekuté písky - Karel Kryl

Jak je to hezké, když se někdo žení, jak je to smutné, když se někdo vdává,

gumový kotouč bije do hrazení, chybějí branky, nikdo nepřihrává.

V ruině fasád, skrytých za lešení, zestárlí mladí za kvartýr a stravu,

vlečem se časem, zpola udušeni, v tekutých píscích, gubernijních mravů.

Zabouchli dveře? Dereme se zadem, zakleti v Knize lesů, vod a strání,

nařvaná tlama hlásá za výkladem, že konec snů je koncem milování.

Gumový kotouč bije do hrazení, není-li v kapse, nikdo nerozdává,

ne, není hezké, když se někdo žení, ne, není smutné, když se někdo vdává.

Být špatným hercem — nad to v světě není, není-li dramat — stačí operetka,

gumový kotouč bije do hrazení, nelze-li zkraje — tedy odprostředka.

Husita spílá obrněným vozům, a čas si žádá ledakterou hlavu,

zbudeš-li bez ní — k čemu je ti rozum, v tekutých píscích, gubernijních mravů?

Lešení skrývá paranoiu fasád, žvanění tupců místo rozhovoru,

než v klidu zdechneš, nezbývá než nasát, utopit zbytek odvahy a vzhůru.

Vyplníš jméno, místo narození, a sumu cifer, jež se nepřiznává,

tak už to bývá, když se někdo žení, tak už to bývá, když se někdo vdává.

Ze školy děti nesou vysvědčení, zdalipak tuší, o čem se ti zdává,

když v noci žehlíš, stárnouc nad pečení? O troše lásky, jíž se nedostává?

Nakoupíš chleba, vodu po holení, a zapřeš víru, jež se nevyznává,

tak už to bývá, když se někdo žení, tak už to bývá, když se někdo vdává.

Mlčení skrývá paranoiu žití, mlčíš a zdobíš okna pro oslavu,

víc nežli duše platí živobytí, v tekutých píscích, gubernijních mravů.

Z bouřlivé vášně letmé pohlazení, němota padá na zamrzlou vodu,

gumový kotouč bije do hrazení, a jen pár týdnů zbývá do rozvodu.