Strážci Plamenů - Marien

Po čertech silná káva voněla z plechových hrnků

A slunce zář hřála nás

S radostným pocitem, že ještě to zvládnem, že spali jsme venku

Že nedostal nás lovec čas

Ještě se umíme nadchnout a prozpívat kouzelné noci

A pro vodu jít až ke pramenům

Pro ty, co netuší, my nejsme ovce, ba ani vlci

Vandráci nespoutaní, strážci plamenů.

Září se přehouplo do druhé půlky a my zády k městům

Bez fanfár, potají

Táhneme do kopců a břízy nám lemují pradávnou cestu

A o dálkách nám šeptají

Jako ti ptáci, co zpívají a houfují se, jsou inspirací

Tak odhodlaní, tak stateční

Mnozí z nás také už viděli svět a právě proto se vrací

Na místa tolik známá v krajině srdeční.

Víš, jaké to je, když v hlavě nosíš tolik písní

Dálkou vonících, co ti nedají spát

Jak ohňostroje jisker, když nad plameny křepčí

Semínka hvězd, co mizí na nebesích

Jaké to je, když v duši klidné vzplanou nepokoje

A probouzí tvou krev toulavou

Tak vítej poslední vagon přijel

Pro blázny s kytarou