Řeka - Nezmaři

Zase dál jako dřív, to vážně se nedá,

koho z vás zajímá, co tak bídně se hledá,

jak jen mám v klidu říct, že jsem dávno svá,

podobných na tisíc jen se dívá.

Ani já nechci víc, zase tím, kdo jen platí,

u dveří postávám, jako stín se pak ztratím,

pramení v žilách mých řeka pálivá

a svůj žár po nocích těžko skrývám.

Přibitá na polštář, do očí světlo bodá,

napořád v zajetí, než mi klíč někdo podá,

odejít po špičkách, dokud mám chuť vstát,

zanechám na stěnách otisk dlaní.