Pocity - Tomáš Klus

Z posledních pocitů poskládám ještě jednou úžasnou chvíli,

je to tím, že jsi tu, možná tím, že kdysi jsme byli

Ty a já, my dva, dvě nahý těla, tak neříkej, že jinak jsi to chtěla,

tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic.

Stala ses do noci z ničeho nic moje platonická láska,

unaven bezmocí usínám vedle tebe, něco ve mně praská.

A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se to nic není,

pohled na okouzlení, a prázdný náměstí na znamení.

Jsi anděl, netušíš, anděl, co ze strachu mu utrhli křídla,

a až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla.

Říkej si vo mně, co chceš, já jsem byl odjakživa blázen,

nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem.