O Ruby, nechtěj mi lásku brát - Pavel Bobek

Mám naději, že uslyšíš mé tiché volání,

stín už padá na zdi bílé, nic mu nebrání,

já tuším že jsi hezká, jak bývalas' tolikrát

ó, Ruby, ...

nechtěj mi lásku brát.

Já nevymyslel válku, to jen prstem někdo kýv',

mě učili jen střílet, jenže druhý střelil dřív,

a nevím sám je mi psáno živořit či žít,

ó, Ruby, ...

chci nablízku tě mít.

Je zázračné to vědomí, že ještě vůbec bdím.

že tím, co je muž ženě, nemohu ti být, Ruby, já pochopím,

a je to možná hloupost nesmírná, s níž odvážím si přát,

ó, Ruby, ...

nechtěj mi lásku brát.

🚫Proč utápíš se do mlhy, snad nechystáš se jít?

a nechápu, proč po létech se zase slyším klít,

jenom ruku vztáhnu za tebou, když nemůžu už vstát,

ó, Ruby, ...

nechtěj mi lásku brát

ó, Ruby, ...