O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice - Pavel Dobeš
1.
HmCD7G
Pilník je zastrčená pohraniční víska,
HmCD7G
v té vísce žije vdovec Vokatý,
HmCD7G
z Pilníka do Svidříka vlak jen jednou píská
HmCD7GHmCD7G
a ve Svidříku žijou ňácí Bohatí.
2.
HmCD7G
Bohatství Bohatých je v tom, že mají Vénu,
HmCD7G
a vdovec Vokatý má dceru Hedviku,
HmCD7G
Véna v ní poznal jednoduchou ženu
HmCD7G
a jezdil za ní vlakem až do Pilníku.
3.
HmCD7G
Každičkou sobotu, za sucha i deště,
HmCD7G
v zimě i v létě stála u trati,
HmCD7G
lámal ji řečmi o společné cestě,
HmCD7G
která se před nimi v dálce klikatí.
4.
HmCD7G
Co bílých lodí oceány kříží,
HmCD7G
co ptáků lítá na svých křídlech oblohou,
HmCD7G
a naše cesty do těch dálek aspoň míří,
HmCD7G
když už tam nahoru za nimi nemohou.
5.
HmCD7G
Když chlapec odjel, měla v hlavě balet,
HmCD7G
myšlenky šťastně skotačily za Vénou
HmCD7G
po všech těch vzdušných zámcích z levných karet,
HmCD7G
musela si je vázat mašlí červenou.
6.
HmCD7G
Hedvice bylo nadosmrti nanic,
HmCD7G
když Vénu sesbírali ráno po poli,
HmCD7G
nějak se zamontoval do přechodu hranic
HmCD7G
a v noci byla šťára v celém okolí.
7.
HmCD7G
Šetření skončilo, a jí, jako ňáký dámě,
HmCD7G
projevil účast starší seladon,
HmCD7G
přidržel dveře a nabídl jí rámě,
HmCD7G
úředník z okresního města Ypsilon.
8.
HmCD7G
"Děkuji, nechci," řekla, "cožpak city kradu,
HmCD7G
cožpak jsme nebyli šťastní a bohatí,
HmCD7G
vevnitř v mé hlavě, tam úplně vzadu
HmCD7G
žádná zvláštní cesta už se neklikatí."
9.
HmCD7G
"Vím, že z těch lodí, o kterých všichni sníme,
HmCD7G
nikdy žádná pro nás neplula přes oceán,
HmCD7G
byla jsem ráda za všechny šťastné chvíle,
HmCD7G
chcete-li, u přepážky vám je odevzdám."
10.
HmCD7G
Nechce se vždycky jen smát anebo brečet,
HmCD7G
nedá se vždycky všemu rozumět,
HmCD7G
co po vodě v moři, to je po lidských řečech,
HmCD7G
v srdci to hoří a už nehřeje ...

