Nomádský stan - Radůza(capo 1)

Ještě spím v nomádském stanu, ještě nevidím konec cest svých,

ještě mnohokrát ulehnu a vstanu, od ohně slyším hovor a smích.

Jednou všechny koráby pouští, které na cestu se pouští,

navěky spočinou ve stínu oáz, jako ti před námi i ti, co přijdou po nás.

Ještě vítr žene mou bárku, ještě nenadešel čas na návrat,

ještě mé oči hledí na Polárku, kolik je strachu, tolik zavřených vrat.

Jednou všechny lodě své přídě otočí domů k Idě,

jednou dopluji k břehům Ithaky, vystoupím na břeh a ty taky.

Jednou všechny lodě své přídě otočí domů k Idě,

jednou dopluji k břehům Ithaky, vystoupím na břeh a ty taky, taky, taky, taky.

Ještě sedím pevně na svém koni, ještě je přede mnou až k obzoru step

a když svou hlavu k jeho šíji skloním, slyším jeho i svůj zrychlený tep.

A lidé pouští, moří i stepí, silní i slabí, vidoucí i slepí

v jediném směru k domovu míří a jejich kroky prach země hýří.

|: I když život můj příteli je mnohem kratší, :| než jsme mysleli.͟