Na konečné tramvaje - Karel Plíhal

|Toulám se na konečný tramvaje,

kde jsi mě před půlrokem nechala.

Říká se: Kdo uteče, vyhraje,

a ty jsi navíc zatím někam nutně spěchala.

Nicméně doufám, že tu vystoupíš,

věřím, že tento zázrak stane se,

jen co se nalíčíš a nakoupíš,

jedna z těch tramvají tě ještě dneska donese.

Můra světlem zmámená,

bloudí slepým jízdním řádem,

noční nebe volným pádem

rozmačkalo den.

Bezbranná a bezcenná

zmoklá myš je tato chvíle,

co mi vlezla do košile

a nemůže ven.

A tak tu s automatem na lístky

hledíme mlčky na ty koleje.

Možná má také svoje bolístky,

anebo kdoví, jestli se mi v duchu nesměje.

A vítr honí lístky po zemi,

tisíce procvakanejch mrzáčků

a tlustej tramvaják si dlaněmi

zahřívá mlíko, který hltá přímo ze sáčku.

Můra světlem zmámená,

bloudí slepým jízdním řádem,

noční nebe volným pádem

rozmačkalo den.

Bezbranná a bezcenná

zmoklá myš je tato chvíle,

co mi vlezla do košile

a nemůže ven.