Když děvečka husy pásla - Moravská lidová / balada

Když děvečka husy pásla, když děvečka husy pásla,

červenou pantličku našla.

A když našla, schovala ji, a když našla, schovala ji,

přišel milý, dala mu ji.

Tu máš, milý, naši lásku, tu máš, milý, naši lásku,

všem mládencům na ukázku.

Když děvečka husy pásla, když děvečka husy pásla,

červený šáteček našla.

Do půlnoci vyšívala, do půlnoci vyšívala,

od půlnoci zametala.

Když sedničku zametala, když sedničku zametala,

slzami ji polívala.

Jak ji matka uviděla, jak ji matka uviděla,

smeták jí z rukou sebrala.

Mazej, dcero uplakaná, mazej, dcero uplakaná,

nejseš mého domu hodna.

Šla milému žalovati, šla milému žalovati,

zlá, synečku, zlá tvá máti.

Trp, má milá, pokud můžeš, trp, má milá, pokud můžeš,

však dlouho trpět nebudeš.

Vem do rukou, co tvého je, vem do rukou, co tvého je,

půjdem do cizího kraje.

Jak do pole přicházeli, jak do pole přicházeli,

měl syneček zlé myšlení.

A jak došli tmavých lesů, a jak došli tmavých lesů,

rozsekal ji na devět kusů.

Tu máš, milá, ulevení, tu máš, milá, ulevení,

za to tvoje naříkání.

Seber, milý, kosti moje, seber, milý, kosti moje,

hoď je do hluboké zmole.

Nanos doubí zeleného, nanos doubí zeleného,

přikrej mé nevinné tělo.

Aby vrány nekrákaly, aby vrány nekrákaly,

černé oči neplakaly.