Hříšná těla, křídla motýlí - Aneta Langerová(capo 2)

Jednou už tě málem měla a už zase by tě chtěla

hříšná těla, křídla motýlí.

Krev stéká po růži, cos' na zeď věšel, průvan sfouk a život nešel.

Potrhaná křídla motýlí.

Vyhni se botám, který vůní šlapou,

drtí řádky psané za pouhou jen skývu, málem zlatou.

Prodají tě do výkladních skříní, výstavních síní.

A každej zvlášť do kapsy svý džípem si pádí.

Jednou už tě málem měla, za duši tě podržela

hříšná těla, křídla motýlí.

Navrať se skálou, kterou z cesty sešel, otoč kamenem, kde's vešel,

napni slunci křídla motýlí.

Vyhni se botám, který vůní šlapou,

sladké písně psané za pouhou jen skývu, taktak zlatou.

Prodají tě do výkladních skříní, výstavních síní.

A každej zvlášť do kapsy svý džípem si pádí.

Až vyroste strom, H C#m Daž udeří do něj blesk a hrom,

hmm, noc se válí.

Až vyroste strom, H C#m Da udeří do něj blesk a hrom,

narovná, rozdělí, podělí, poskládáš,

úterý ke kusům nedělí a půjdeš dál.

Vzpomeň si na svět, kdy pro kousek těla

zázraky jsi neviděla, neměla jsi křídla motýlí.

V roklině pod skálou zjevení,

údolí rozšklebené napětím, otevřené spojením,

jeleni obtěžkáni vábením,

vrhají se bezhlavě do hloubi země.