Dvakrát - Vlasta Redl(capo 3)

Dvakrát dvě deci přede mě postavil pá͟n,

musel si přeci všimnout, že jsem tu sá͟m.

Dvakrát se uklonil, dvakrát poděkova͟l,

skupina spustila „Andulko Šafářová.“

Ach to je muzika, až se mi srdce svírá͟,

je͟štěže na dvojitý Nelson dvakrát se neumírá͟.

Od stolů vstávají Ti co tu nejsou sa͟mi,

tak proč stojíš u mě dívenko s květinami?

Holky rty špulí na stébla v citrokolách,

všechny jsou v stejném, copánky, mašle, volán.

Všechny si naráz dávají hádat z dlaně,

ta, co je nejblíž, vypadá odhodlaně.

To je ta pravá chvíle pro autogramy,

plaše se sklání a voní fialkami.

Raději jděte mi z očí, tajemná Eurydiko,

nějak dnes nesnáším pohled na krev a mlíko.

Samoto, samoto, laskavá domovino,

syn se ti vrátil, tak ještě dvakrát víno.

Ať ještě chvíli je všechno tak hezky sudé,

ať se smím loudat pár kroků za osudem.

Ještě se třpytí jak slza na kameni͟

a už tu není, zmizela bez loučení͟.

Ani ten v černém dvakrát si neví rady͟.

Pán si přál platit, zvlášť nebo dohromady?