Dobrodružství s bohem Panem - Marta Kubišová(capo 1)

Je půlnoc nádherná, spí i lucerna, tys mě opustil ospalou,

tu v hloubi zahrady cítím úklady, s píšťalou někdo sem kráčí.

Hrá náramně krásně a na mě tíha podivná doléhá,

hrá náramně, zná mě, nezná mě, něha a hudba až k pláči.

Pak náhle pomalu skládá píšťalu, krok, a slušně se uklání,

jsem rázem ztracená, co to znamená, odháním strach a on praví:

„Pan, jméno mé, mám už renomé, Pan se jmenuju a jsem bůh.

Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád, jen Pan je pro vás ten pravý.

A ráno, raníčko, ach, má písničko, Pan mi zmizel i s píšťalou,

od Pana, propána, o vše obrána, ospalou najde mě máti.

Hrál a ve tmě krásně podved mě, kam jsem to dala oči, kam?

Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh počítám, dal a má dáti.