Devatenáct - František Nedvěd(capo 2)

, Když ráno čtu v Tvých očích - jsem stá či stoprvá?

Mám strach, že láska skončí - mám strach, že potrvá

Pak něčí hlas shůry zavelí - a trubač troubí - vpřed

a léta běží zpět

Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let

,Když večer čtu v Tvých očích - má lásko jediná

Když jiskra nepřeskočí - a spadne do klína

pak zase hlas shůry zavelí, já kordem švihám hned

jak Zorro svoje zet

Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let

Když ztichne noc a ty usínáš

ta chvíle před ránem

já chci tvým Cyranem

a Hamletem a Romeem

a možná, že i d´Artagnanem být

d´Artagnanem být

Pod Tvou hřívou sen se vzpíná Pierot i Kolombína

Na polštáři v tobě dřímá divukrásných devatenáct let

Když běh se změní v chůzi - a chůze krok-sun-krok

Čekám na dotek můzy - jak hřebec na obrok

Ale ten hlas shůry nevelí

Teď zastavil se svět teď zastavil se svět

Nikomu se ani nesní

že máš oči jako lesní med jako lesní med

Koukáš na mě potměšile zachumlaná do košile

Však zas bude mně i tobě divukrásných devatenáct let