Darmoděj - Jaromír Nohavica

Am Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě

Am Šel včera městem muž a já ho z okna viděl

C Na flétnu chorál hrál, znělo to jako zvon

a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón

a já jsem náhle věděl ano - to je on, to je on

Am Vyběh jsem do ulic jen v noční košili

Am v odpadcích z popelnic krysy se honily

C a v teplých postelích lásky i nelásky

tiše se vrtěly rodinné obrázky

a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky

Am Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát

Am měl kabát z hadí kůže šel z něho divný chlad

C a on se otočil a oči plné vran

a jizvy u očí celý byl pobodán

a já jsem náhle věděl kdo je onen pán, onen pán

Am Celý se strachem chvěl když jsem tak k němu došel

Am a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche

C stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě

jak moje svědomí když zvrací v záchodě

a já jsem náhle věděl ano - to je Darmoděj, můj Darmoděj

Am Šel včera městem muž podomní obchodník

Am šel ale nejde už krev skápla na chodník

C já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon

a byl v tom všechen žal ten krásný dlouhý tón

a já jsem náhle věděl ano - já jsem on, já jsem