Cukrářská Bossanova - Jaromír Nohavica

Můj přítel snídá sedm kremrolí

a když je spořádá, dá si repete, cukrlátko.

On totiž říká:„Dobré lidi zuby nebolí

a je to paráda, chodit po světě a mít, mít

v ústech sladko.“ (Ko, ko, ko…)

Můj přítel pije šťávu z bezinek,

říká, že nad ni není, že je glukózní, famózní, monstrózní, ať si taky dám.

Koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek

a já mám podezření, že se zakulatí jako míč a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč

a já zůstanu sám, úplně sám.

Můj přítel už na špičky si nevidí,

postava fortelná se mu zvětšuje, výměra tři ary.

On ale tvrdí, že glycidy jsou pro lidi,

je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje, někdo se zkáruje, někdo se zfetuje

a on jí bonpari. (…bon, bon, bonpari)

cukrářskou bossanovu,

cukrářskou bossanovu.