1+1 - Ready Kirken

Už ani nedivím se, jak věci otáčí se,

z radosti splín si klidně vrhá stín.

Sám sebe nepoznávám, dobrovolně se vzdávám,

můj přítel strach už troubí na poplach.

Člověk když nachází se opět na známém místě,

výchozí bod mu vlastně přijde vhod.

Stačí tak strašně málo, aby se ukázalo,

pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí.

Možná že štěstí mívá, kdo to tak neprožívá,

a možná ne, to ať skryté zůstane.

Najednou šanci dávám i nepatrným zprávám,

hledaný klid teď toužím podplatit.

Co tentokrát mi chystá osud já optimista,

doufám, že zachytí mě do sítí.

Stačí tak strašně málo, aby se ukázalo,

pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí.