Zbloudilý koráb - Jaromír Nohavica

Nad hlavou nebe mám, pode mnou se moře vzdouvá,

vyplul jsem, nevím kam, daleko je břeh.

Můj kompas ztratil směr a koráb do tmy vplouvá,

mořský ďáble ber, ber a nebo nech.

Hřebeny mořských vln jsou tvoje plavé vlasy,

když jsem se lásko bil jako Scaramouche.

Na hrudi amulet mi připomíná časy,

kdy jsem tak šťasný byl a co nevrátí se už.

Za černým obzorem, jehož konce nedohlédnu,

je moje nová zem, můj azyl po boji.

Koráb vratký je, on přídí míří ke dnu,

jenom ten přežije, kdo se smrti nebojí.