Sedmnáct dnů (cca 1967) - Wabi Ryvola

Jak zavoláš, když ti dávno v hrdle vyschnul hlas,

tvůj krk je připravenej na provaz, kterej se houpá blíž a blíž.

Kam zavoláš, když tvoje oči vidí pustinu,

nejradši lehnul by sis do stínu, jenom kdyby tu ňákej byl.

Jezdci jsou blíž, pustinou jenom dusot kopyt zní,

ubal si cigaretu poslední, než zazní obávanej hlas.

Hands up old boy, bouchačku uchop rukou za hlaveň,

ať šerif ví, že máš furt úroveň, že v očích ještě ocel máš.

Kdo prohrát zná, i když měl předtím v očích temný strach,

ten právo má, aby řek o něm šerif: Byl to chlap.

Tak naposled pohleď na slunce smutným úsměvem,

život je boj a tys ho předčasně prohrál.