Nedělní ráno (1973) - Kris Kristofferson / Vladimír Poštulka

Zvonil budík, bylo ráno, v hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma,

když jsem snídal džbánek piva, ještě zdálo se, že divnou příchuť má.

Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny a z tváře závoj šedivý ,

řek mi pohled pouhý z okna ven, že nedělní je den a lenivý.

Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci,

tak jsem vyšel ven a díval se, jak slunce nový den má ve své moci.

A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní ,

a náhle chtěl jsem být zas s tebou, někde za městem ve stínu jabloní.

Šel jsem dál tou vůní ranní kolem bílých kočárků a dětských mašlí,

pak jsem dlouho stál a díval se na věci, které svět občas krášlí.

Snad vrátil se mi zrak a já se najednou zas díval na svět zpříma ,

teď už možná tvému štěstí lépe rozumím, ač vím, že nejsi má.