Krysař (1968) - Hugues Aufray / Ivo Fischer

Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář,

za pasem nůž a vedle něj kříž a snář.

Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach.

Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal,

píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál,

tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach.

Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým,

na tisíc mil, krysař to byl, já to vím,

šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč.

Píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál

a každej tón, každičkej tón, kterej hrál,

znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč.

Hrál slovo „my“ a „naše vlast“, „mír“ a „čest“

a myslel „vy“ a „vaše krev“, „válka“, „pěst“,

co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not.

Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál

a z každý z nich hořící vích hořce řval:

nastoupit v řad, na rámě zbraň, pochodem v chod!

Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář,

za pasem nůž a vedle něj kříž a snář,

slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas.

To v kostech měst začíná kvést bílej prach,

píšťalka zní a všichni z ní máme strach,

že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás.

Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest,

já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd,

píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat.

A mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas

říct mu už dost, říct mu: už dost! Vem tě ďas!

To je náš svět a krysí jed nechcem už brát!